Poznání, že naše dítě je vážně postiženo, vyvolá obvykle mimořádně silnou úzkost a pocity beznaděje. Je to otřesný životní prožitek. Jako bychom najednou ztratili všechnu dosavadní životní jistotu. V rozdílnosti prvních reakcí a jejich trvání dost často nacházíme i první příčinu neblahých rodinných konfliktů nad postiženým dítětem. A mnoho takových konfliktů končí, bohužel, katastrofou v rodině.
Cílem našeho snažení a práce na sobě samých je přijmout dítě takové, jaké je, a pak udělat pro ně všechno to, co je na dnešní úrovni vývoje společnosti a za dnešního stavu vědy možné a dosažitelné. A pamatujme si, prosím, že v tomto úsilí zdaleka nejsme sami. Máme spojence! Nebudeme se za nic stydět! Nebudeme nikde nic předstírat ani zastírat!
Zkrátka jsme tu, abychom se o své dítě starali, jak nejlépe dovedeme! Můžeme pro dítě i pro sebe mnoho dobrého udělat. Dokonce mnoho vzácného a jedinečného, co mnohým lidem (navenek třeba kdovíjak „šťastným“) vůbec nemusí být dáno. Neboť obstát v tíživých životních okolnostech a v nich zajistit dítěti šťastný život je dílo mimořádné osobní i společenské hodnoty. Je to hrdinství v pravém slova smyslu! / Zdeněk Matějček /
Více informací o Asociaci rodičů dětí s DMO a přidruženými neurologickými onemocněními v ČR najdete na stránkách www.asociace-deti.dmo.cz
