Banner 4 Rezervujte si termín
Banner 5 Rezervujte si termín
Banner 8 Rezervujte si termín

Transkraniální neuromodulace mozku

Transcraniální stimulace mozku stejnosměrným proudem (tDCS) 

je neurorehabilitační metoda, která podporuje léčbu pacientů s poruchami centrální nervové soustavy.

Neurální spojení

Každá dovednost získaná člověkem, ať již výuka cizího jazyka, řešení matematických úloh, hra na hudební nástroj, dokonce i fotbal vyžaduje praktické cvičení a praktická opakování. Opakováním se totíž v mozku vytvářejí silné neurální spojení.


Neurální struktura, neuromodulace nervové buňky

Základním prvkem u neuromodulace mozku  je konstrukce a fungování nervové buňky (neuronu).

Z neuronů je postavena kortikální vrstva mozku, která se nazývá šedá hmota mozku, ve které dochází k mikropolarizačním procesům. Mikropolarizace nervové buňky nastává prostřednictvím interní excitace bioelektrické nebo externí transcraniální excitace s malým proudem (1 až 2 mA) a působením vhodného neurotransmiteru a nazývá se biochemickou cestou.

Rozlišujeme excitační neurotransmitery, které zahrnují například dopaminové a inhibiční neurotransmitery, například kyselinu gama-aminomáselnou (GABA).

Co je podstatou neuromodulace nervové buňky?

nervová buňka je obklopena membránou bílkovinných lipidů. Nicméně, nervové buňky se nepřipojují přímo, ale prostřednictvím synapsií.

Na jedné straně synapse je presynaptická membrána a na straně druhé postsynaptická. Mezi nimi je mezisynaptický prostor.

V klidu má nervová buňka takzvaný klidový potenciál. Je definován jako rozdíl potenciálů mezi vnitřkem a okolím buňky.

Když je buňka v klidu tak je její potenciál přibližně 70 mV. Klidový potenciál buňky zajišťuje sodík a draslík . Díky tomu může buňka reagovat velmi rychle na příchozí nervové impulsy a jedná se o optimální stav buňky, tedy stav nejvyšší připravenosti na reakci. Pokaždé, když dojde k impulsu, spustí se současně řada biochemických a bioelektrických reakcí. Tento proces probíhá v těsné blízkosti presynaptické stěny a v důsledku toho se příslušné množství bioelektrické látky ve formě iontů zapojí do procesu mikropolarizace buněčné membrány a přechází do mezisynaptického prostoru, kde jsou absorbovány. V důsledku toho je do intra-synaptického prostoru zaveden vhodný bioelektrický náboj ve formě iontů látek, který se podílí na micropolarizaci buněčné membrány a poté se vstřebává, ale již přes postsynaptické membránové receptory další nervové buňky.

Mikropolarizace mozku

 byla vyvinuta v sedmdesátých letech minulého století v Ústavu experimentální medicíny ANS SSSR. 

Mikropolarizace vede ke změnám v membránovém potenciálu protein-lipidových nervových buněk snížením nebo zvýšením jeho schopnosti reagovat na další příchozí impulzy. Kvůli dlouhodobé synaptické stimulaci dochází ke změně postsynaptické buněčné membrány. V důsledku toho existuje větší tendence postsynaptické buňky mikropolarizovat v reakci na elektrický impuls nebo neurotransmiter. Tento jev se nazývá LTP (Long-Term Potentiation). 

Mikropolarizace tedy způsobuje změnu excitability v kortikálních centrech mozku, kterou terapeuti, pomocí vhodného zařízení pro neuroterapii dokáží provokovat a pak řídit. V průběhu vědeckého výzkumu v rámci problematiky neurotechnologie se ukázalo, že synchronizace levé a pravé mozkové hemisféry je pro homeostázu těla velmi důležitá. 

Zásady ochrany osobních údajů © ARSYLINE 2019

Upozornění
Zavřít